Modelranch

Můj první spalovák.

Každý si zřejmě vzpomene na Mentora od Modely – hornoplošníka s cca 130 cm rozpětím a příďovým podvozkem. Já toho svého koupil v bazaru.

V jedné krabici jsem doma našel motor, který jsem hodlal použít. Šlo o 25 let starý MVVS 2,5 GF – tzn. diesel (detoňák). Tuto fosilii, hnědou a ztuhlou  od ricinového oleje, jsem asi tři dny koupal ve všem možném, než povolila. Byl jsem pevně rozhodnutý ho znovu oživit. Dokoupil jsem pouze RC karburátor a plechovku detonačního paliva a mohly začít pokusy ve svěráku. Nutno říct, že to bylo aktivně strávené odpoledne (až do pozdních nočních hodin), kdy jsem domů přišel smrdutý od éteru s rukou pokousanou od vrtule 200/100 z Kovozávodů Prostějov a namoženým pravým ramenem – ale výsledek mě potěšil, protože motor vrčel a mohl jít do provozu. Ale ouha – po těch letech a zřejmě i pokusech o oživení mu chyběl výkon a Mentor po letišti, k všeobecnému pobavení, pouze rychleji pojížděl. Čekala mě tedy další neplánovaná investice – nový motor. Byla to další dvaapůlka Brno, tentokrát žhavík. Ten už si dal říct a točil se pěkně a byl schopný s Mentorem pěkně zahýbat. Takže tím začala moje éra ječících dvaapůlek  – a omámen vůní spáleného metylu jsem skoro denně hobloval letiště. Mentor měl sice křidélka, ale díky mírnému vzepětí byl hezky ovladatelný i pouhou směrovkou, což mi náramně vyhovovalo. A také díky tomu jsem si během této sezóny vypěstoval návyk a dodnes řídím všechna svá letadla palcem levé ruky (už sice ne směrovkou, ale ve „Stick Modu 3“ křidélky a výškovkou).

Pokud zde zmiňuji Stick Mody – tak jsem se původně pokoušel naučit létat jako většina kolegů – výškovka vlevo a křidélka vpravo, ale prostě to mám v hlavě nějak přehozeno a bylo to vždy zoufalství – těch bouraček – hrůza, letadlo si na obloze dělalo co chtělo a já byl vždycky rád, že jsem ho jakž takž dostal na zem. Asi v tom hraje roli i fakt, že mám něco nalétáno i na větroních, kde se řídí výškovka i křidélka také jedním knyplem. Takže mozek si sám nakonec řekl, co mu vyhovuje nejlépe.

S Mentorem jsem si užil pěknou sezónu a dá se říct, že bez větších karambolů. Pokud tedy pominu zpuchřelou gumu od křídel, která praskla v rovném letu na plný plyn a trup po oddělení křídel pokračoval jako ječící oštěp dále po balistické křivce a zapíchl se elegantně, že by i Honza Železný záviděl. Ale co, sebral jsem křídla, která se snesla o 200 metrů jinde, vybral hlínu z karburátoru, narovnal příďový podvozek a mohl jsem pokračovat. Dlužno dodat, že Mentor se dočkal pěkného důchodu a dle mých informací se na něj práší u jednoho kolegy ze sousedního klubu.

V této sezóně jsem také logicky a začal přemýšlet o něčem větším a opravdovějším. Má volba bez velkého váhání padla na ARF Peashootera od CMPro s metylovou patnáctkou – ale o tom až příště.

Štítky:

This entry was posted by Immelmann on Sobota, Duben 11th, 2009 at 6.51 and is filed under Pelmel, Seriál - Lety a pády. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.