Modelranch

 

Jak už jsem někde na těchto stránkách zmínil – tento krasavec Zlaté éry aviatiky mě vždy přitahoval. Velice jsem si užil s čínskou stavebnicí téhož letadla na patnáctku z Brna a ani po jeho olétání až na „dřeň“ mě to nepustilo – a to už to budou aspoň tři roky. Před stavbou jsem si zvolil limitující rozpětí 2,5 m a začal shánět podklady a informace. Zjistil jsem, že v Brně se stejným letadlem létá a soutěží maketář David Kopal a tak jsem z něj vytáhnul maximum podkladů. Bohužel už neměl kompletní plány, tak mi poslal nějakou maketářskou dokumentaci, fotky, formu na maketu válce, popis stavby a profil. Plán se mi podařilo někde vyštrachat na internetu v CAD a tak šlo o to ho nazvětšovat na potřebné rozměry (Michale N. díky ).  Když jsem ty plachty přinesl domů a rozbalil tak jsem teprve zjistil, že to nebude zrovna drobeček – s plány by se dala vytapetovat stěna obýváku. Zároveň jsem začal počítat potřebný materiál a vyšel mi pěkný les balzy a překližky.

Na provedení hrubé stavby jsme se dohodli s kamarádem modelářem Karlem, který má slušně vybavenou a prostornou dílnu a taky dost času, protože je v důchodu. Když jsem to k němu přivezl, tak si jen zapálil Startku a když ji típnul tak akorát prohlásil, že ten trup bude „pěknej kajak“, ale že to půjde. Takže jsem ho zavezl materiálem a v rámci „kontrolních dnů“ sledoval jak nám to pěkně roste. Trup má kulatý průřez, takže když byly sestaveny přepážky z kvalitní překližky a podélné nosníky z lípy, tak to vypadalo jako Zeppelin a po vyplaňkování balsou 3mm doopravdy jako kajak. Po vybroušení však vznikl doutníkový tvar tak typický pro toto éro. 

Křídla jsou stavěna v jednom kuse – žebra/topolová překližka, nosníky/lípa, náběžná a odtoková hrana jsou vybroušené z balsy 10mm. Potah křídel je z balsy 2,5mm (a že to bylo  planěk jako na plot – hloubka křídel je 50cm). Po dokončení celého křídla došlo na jeho rozřezání na 3 kusy – 50cm centroplán a po 100cm samotná křídla, která budou nasazována na centrální duralovou trubku o průměru 30mm. Tvar křidélek jsme vyřízli dle skutečné předlohy a odštěpné vztlakové klapky taktéž. V centrální části křídla je také zabudována buková výztuha (v podstatě na to padl celý práh do dveří), do které se zasunou příruby podvozkových noh. Centrální část křídla se zasunula do trupu tak, aby byl co nejpřesněji dodržen nulový úhel náběhu. Typický kulatý motorový kryt je vyroben z překližky, potažen balsou a obroušen do požadovaného tvaru. VOP a SOP jsou konstrukční potažené 2mm balsou. Celá hrubá stavba je vybroušena do hladka potažena Upracou a lakována nitrolakem. Podvozkové nohy jsou odpružené a opatřené koly o průměru 150mm. Celé jsou zasazeny do duralových přírub, ukotvených v již zmíněném bukovém prahu v centroplánu. Ostruhové kolečko je vlečené – uvidím jestli to bude stačit, případně dodělám řídící táhlo. Charakteristické bačkory, pro Peashootera tak typické jsou vyrobeny z překližky a zaoblené spodní části jsou laminované.

 

Po dokončení všech částí hrubé stavby následovaly ty nejhorší mravenčí piplačky, jako je výroba všech možných mřížek, záslepek, trubiček a jiných pičičovinek, které většinou trvají několikrát déle než postavení hrubého draku. Pak přišla příprava na povrchovku – několik nástřiků plničem, broušení, zase plnič atd. . Lak jsem si nechal míchat akrylátový v odstínech meziválečných norem U.S. Army podle předloh,  které se mi podařilo získat. Musím říct, že kamufláží je na internetu celá řada, že si jeden ani nemůže vybrat, tak mi nakonec s výběrem pomohla má drahá polovička – a myslím, že vybrala dobře. Je to jeden ze strojů 94th Pursuit Sqdn 1st Pursuit Group umístěné na Selfridge Field v Michiganu počátkem roku 1937 se slavnou Sioux Head v emblému.  Nápisy, výsostné znaky a emblémy jsou vyráběny na plotteru a digitálním tiskem.

Co se týká osazení: David Kopal má ve svém výtvoru Titana 45ccm, já jsem zvolil Brno 58ccm které váží podobně jako Titan, akorát má o poznání víc výkonu. Ovládání sytiče je servem. Benzínová nádrž má obsah 750ml – paliva myslím až až. Pro elektroniku jsem zvolil vyzkoušené osazení: přijímač - 5čl. NiCd 1800 Sanyo, zapalování - 4čl. NiMh 2000 Sanyo, serva vesměs H475HB, kromě směrovky, kde je  H605BB. Letos jsem si pořídil do svojí Futaby FF8 modul na 2,4GHz, takže v éru je 9kanálový přijímač z nového setu.

Takže v tuto chvíli mi opravdu zbývá vychytat pár detailů – jako je vyřešit neustále drhnoucí táhlo od plynu, kulisu devítiválce Pratt&Whitney, uchycení bačkor a potom už jen kopnout do vrtule

Tak mi držte palce – příště napíšu, jak dopadl záběh nového motoru a zálet.

OZ

 

 

 

 

Štítky:

This entry was posted by Immelmann on Čtvrtek, Červenec 23rd, 2009 at 23.48 and is filed under Naši obříci, Pelmel, Testy a stavba modelů. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.