Modelranch

V Třemošné u Plzně se 1.10.2011  střetla vojska Itálie, Německa, Anglie a 35. pěší pluk. Desítky dobrovolníků připravili tradiční ukázku bojů v jedné z nejvýznamnějších bitev první světové války na řece Isonzo, známé také pod slovinským názvem Soča v roce 1917. Také k nám se dostalo pozvání od pořadatelů, že by letos poprvé v desetileté historii těchto ukázek z historických bitev měli rádi  podporu dobového  letectva. Vydali jsme se tedy s Márou tento den po 6.00 ranní na cestu k Plzni.  Scénář bitvy vypadal zdařile a desetiletá tradice slibovala slušnou podívanou – historický parní vlak, 200 lidí v dobových kostýmech a uniformách repliky a originály zbraní. Na místo jsme přijeli někdy po destáté hodině a hned jsme se postili do obhlídky lokality. Nutno říct, že skutečné nádraží v bezprostřední blízkosti a bitevní pole protkané zákopy s osazenými střílnami, ostnatými zátarasy spolu s polním lazaretem, polní kuchyní a dalším příslušenstvím působily velmi originálně. Avšak z hlediska letectva to bylo dost na hraně (podle mě spíše dost za hranou) použitelnosti. Celé hlavní dění se  odehrávalo na čerstvě zoraném poli o velikosti většího fotbalového hřiště, kdy ze dvou stran byla vedení VVN, ze třetí nádraží a celé to bylo obklopené zónami pro diváky.

Ale co, když už jsme tady…. tak jsme si nechali od borců s historickým OTéčkem na kraji ujezdit kousek jakž takž rovné oranice a vybalili hadráky – Mára měl Morane a já Eindeckera. Jak Mára trefně zmínil: válka je jedno velké čekání – tak protože jsme měli dost času, tak jsme vytáhli houbolety a zkoušeli „prostor“. Můj let s Bufallem trval asi 20 vteřin, než jsem trefil sloup VVN. ..hmmm na začátek pěkný. Tak jsme toho zatím radši nechali, aby jsme se nedemoralizovali už od začátku a dohodli se, že to dáme rovnou na ostro až začně bitva. Času bylo dost a tak jsme si aspoň prohlédli bojiště, techniku i zázemí – tady bych to nerad popisoval – více napoví fotografie a odkazy na konci tohoto článku.

Bitva začla po 14.00 hodině a byla monumentální, až na to že přes kouř nebylo nic vidět a přes rachot nic slyšet, ale o to mocnější to byl dojem. Když jsem viděl ty bedny pyrotechniky a munice, tak se není čemu divit.

Nutno říct, že před těmito nadšenci smekám, protože tohle je spíš kůň než koníček a vůbec ne nějaké hraní na vojáčky, jak jsem někde zaslechl – vše je do posledního detailu dotažené – od stylově oblečených ošetřovatelek v polním lazaretu, dobových vojenských povelů, až po poslední knoflík na uniformě. O cenách kvérů a střeliva ani nemluvím.  Po bitvě se obě znepřátelené strany samozřejmě sešly u stánků s občerstvením a bylo pikantní vidět, jak Rakouský velitel srká u polní kuchyně boršč z ešusu spolu s příslušníkem Kozácké jízdy a k tomu jim něco vykládá Skotský gardista s kelímkem v ruce.

S Márou jsme se shodli, že to v nás zanechalo velký dojem, a pokud bude příležitost, tak příště pojedeme zase.

SERVUS!

Související články, videa a fotogalerie:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/138151-v-tremosne-se-znovu-valcilo-na-rece-isonzo/

http://pavel70slama.blog.cz/1110/bitva-u-isonza-1915-tremosna-1-10-2011

https://picasaweb.google.com/108721838368180662328/Tremosna2011#slideshow/5659193668376705282

 http://lojzik123.rajce.idnes.cz/Isonzo_2011/#

 

Štítky:

This entry was posted by Immelmann on Pondělí, Říjen 3rd, 2011 at 12.55 and is filed under Modelářské akce, Napsali o nás, Pelmel. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.