Letošní 30.duben vychází sice na pondělí, ale odpolední rodinné polétání a následný táborák z rozbitých letadel  se bude konat tak, jako každý rok. Možnost přespání ve srubu, popřípadě ve vlastním stanu či karavanu tu je taky. Jídlo a pití dle libosti – co si kdo přiveze.

Program:

pondělí odpoledne  - volné létání, kombat (vidím to alespoň na dva heaty), rádi bychom taky oprášili hadráky pro Velký cirkus, jestli jsme to po zimě nezapomněli

pondělí večer – vatra, opékání buřtů, posezení u ohně (pokud máte kytary apod, tak se nestyďte), děti si můžou přinést lampiony, vypustíme balón štěstí a budeme lítat s osvětlenými letadly.

úterý ráno: utopenci a vyprošťovák (prvomájový budíček letos nebude..)

PS: sirky a dřevo máme

Malá poznámka na závěr:

Před samotnou akcí – o víkendu (den si upřesníme dle počasí) je naplánována brigáda – stavba pergoly. Počítáme s účastí všech členů klubu, jakákoliv ruka, pila, lopata či kolečko je vítána. Neúčast na brigádě hlaste předem formou žádosti s přiloženým  skleněným kolkem (v hodnotách – buď 5 Plzeňských, nebo 1 Božkovský).

Podrobnosti si včas připomeneme.

Tak jsem dostal zase po dlouhé době chuť si trochu zamodelařit… Myšlenkou na vícemotorový EPP model jsem se začal zabývat už před lety. Jen k tomu nebylo dost časoprostoru (synonymum pro lenost). Teprve letos v zimě to ve mě dozrálo a opravdu jsem se do toho pustil. Chtěl jsem postavit něco svižného na kombat (takže odpadla volba bombardéru) a tak toho tedy ve hře nezůstalo moc – Vdova, Lightning, Zwilling nebo Twin Mustang (Dornier 335 má sice taky dva motory, ale v řadě za sebou a to se mi nelíbí). Vdovu a Lightninga nikdo moc pro EPA neřeže, tak jsem se rozhodoval mezi stavebnicí Mezka (Zwilling) a Mustanga (TwinMustang). Moje rozhodnutí nakonec padlo na Mustanga. Domluvil jsem se s kamarádem Pavlem Dostálem, že mi vyřeže dva Mustangy se specifikací pro typ P(resp.F)-82. Pavel to vzal zodpovědně a na CNC  vyfrézoval dva trupy a kopyto na kapkovou kabinu. V krabici, kterou mi poslal byly tedy dva trupy, dvě poloviny křídel + prostřední díl, dvě kabiny, dvě motorové přepážky, 2x SOP a obdélníková VOP + uhlíkové tyčky a bižuterie (páky, táhla).

Stavba

- je celkem jednoduchá, stejná jako u singl P-51, akorát prostřední křídlo mezi trupy je obdélník s profilem. Poměry délek jsem si přetiskl z výkresů, tak abych dosáhl maximálního povoleného rozpětí pro 2motorové modely dle pravidel EPA – což je 100cm.

 Vzepětí křídel od roviny mezi trupy je 2°. Výztuhy jsem použil, tak jako u jiných kombatů – uhlíkové tyčky 1,5mm. Na rozdíl od „single“ Mustangů je výškovka pouze obdélník mezi dvěma směrovkami – viz výkres. Vše je lepeno klasicky CA „vteřiňákem“.

Osazení

Model jsem osadil dvěma motory E-max 2812, které využívám pro ostatní EPA kombaty (resp. používám 2822, ale ve dvojím by to byla asi neřiditelná raketa…) s příslušnými regulátory 18A. Serva používám laciná Turnigy micro.

Serva na křidélka jsou zalepena  “naplacato“ v křídlech a  servo pro VOP je v jednom trupu.  Baterie jsou pro každý motor zvlášť – každá 1250 mAh v příslušném trupu. Regulátory jsou připojeny  „V“ kabelem na jeden kanál v přijímači. Vrtule zatím používám souběžné a podle toho jak se bude letadlo chovat, vyzkouším i protiběžné.

Zálet

proběhl až nečekaně hladce – měl jsem trochu obavy z neznáma, ale pak se ukázalo, že zbytečně. Mustang jede jako po kolejích. Nemá snahu ani nikam uhýbat. Souběžné vrtule jsou znát pouze při obratech – přetlačit dva motory je docela fuška a výkrut vlevo je jak z učebnice akrobacie – krásně pomalý (zato výkrut doprava - to je mžik…).  I se mi podařilo chytit těžiště – nic jsem netrimoval ani nedovažoval, velká výškovka je dostatečně účinná (ale zase ne moc ostrá – dám tam možná maličko expo -tupější na střed).  Výdrž s baterkami 1300mAh je kolem 6 minut s plným plynem. Ještě vyzkouším vrtule s menším stoupáním – s 8/6 to lítá jako pyloňák.

Závěr

S prototypem a jeho vlastnostmi jsem spokojený a pokud někdo chce vyzkoušet jak se lítá s dvoumotorákem – tak toto je jedna z elegantních a cenově dostupných možností, které se navíc dají využít i v kombaťáckých soutěžích.

Díky Pavlovi Dostálovi z DP Model za spolupráci http://www.dpmodel.com/

Tento příspěvek bych chtěl věnovat jako vzpomínku na letce, kteří zahynuli v dubnu 1992 v Jizerských horách. Někteří z nás si možná vzpomenou na krátkou zprávu ve sdělovacích prostředcích z dubna 1992:

„22.dubna startovalo z Francie dvanáct sportovních francouzských letadel s humanitární pomocí a přelétávalo nad střední Evropou . Měly namířeno do Polska, Rumunska a Ruska. Šlo o ojedinělou akci, a tak každého pilota doprovázel novinář. Když vypukla bouřka, skupina se rozdělila. Ze tří strojů, které zamířily nad naše území, na cílové letiště dosedl pouze jediný. Trosky ztracených letadel byly pak objeveny v Jizerských horách.“

 Tolik krátká zpráva ČTK.

Nechci se na tomto místě rozepisovat o faktorech, kdo nebo co, nehodu zavinilo - jisté je, že špatné počasí a nízká frontová oblačnost uzavřela v kotlině pod Smědavskou horou tři sportovní letadla …. Z této šlamastyky se dostala pouze jedna posádka – na úbočí Smědavské hory zahynuly posádky zbylých dvou letadel. Pomníček a krátká zpráva v novinách jsou jediné, co zbylo. Česká televize natočila krátký dokument Osudové okamžiky –  viz http://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/403235100081038-smedava-1992/

Vzdejme jim, prosím,  tedy aspoň touto cestou čest.

 Za námět děkuji Jardovi Prchalovi.

Dne 20.července 1965 odstarovali z libereckého letiště se školní C 205 dva piloti – instruktor Josef Šubrt a žák Bohumil Ulman k běžnému cvičnému letu. Při nácviku akrobacie v malé výšce zavadili v prostoru přehrady Fojtka křídlem o strom a letadlo se s oběma piloty zřítilo u zdi uvnitř nedalekého hřbitova.

Podle očitých svědků havárii předcházelo několik nízkých průletů nad hladinou přehrady a poslední byl zakončen výkrutem, který se jim  nepodařilo dotočit včas. Je pravda, že byl teplý červencový den a přehrada byla plná koupajících se a slunících se lidí, pro které to bylo vítané zpestření prázdninového dne. Nikdo však netušil, že vše skončí takto tragicky. Navíc pilot Šubrt už byl zkušený letec a tou dobou se přeškoloval na Mig 15.

Svaz letců jim spolu s obcí Mníšek loni v červenci umístil přímo na místě neštěstí pamětní desku

 Letoun ve kterém letěli byl C 205 – vojenská verze známého a velmi oblíbeného trenéra Zlín 226. (odtud také dodnes používané označení „dvěstěpětka“). Dodnes civilní verze slouží v mnoha aeroklubech jako spolehlivá vlečná.

Technická data:

Celokovový dvoumístný samonosný dolnoplšník s pevným záďovým podvozkem se sedaly za sebou s dvojím řízením. Hlavní pilotní prostor je vzadu.

přikládám malou statistiku tréninkových kombatů na Ranči za minulý rok (data jsou bez oficiálních závodů):

- počet aktivních pilotů: 11

- počet registrovaných vítězství (seků) 109

- celkový počet heatů 35

- průměr seků na heat 3,11

- zhruba přepočteno na čas ve vzduchu 245 minut soubojů (přes 4 hodiny)

- každou 78 vteřinu 1 sek

- spotřeba stuh – 1,09 km (pravda – používáme je víckrát.., takže ve skutečnosti míň )

Co z toho vyplývá:

1. Je vidět aktivita – počet kombatích pilotů na jednom letišti je fajn.

2. Jak je vidět – během cca 25 letuschopných víkendů jsme byli schopni odlétat 35 soubojů.

3. Průměr sek/heat sice nedosahuje hodnot, na které jsme zvyklí o závodech, ale je nutno dodat, že počet pilotů v jednom heatu málokdy přesáhne 3-4

4. Statistiku jsem loni zavedl celkem narychlo a nezohlednil jsem počty heatů jednotlivých pilotů – z toho by byla vidět produktivita – to napravím letos.

Dále je vidět, že piloti s nejvyšším počtem seků, nemuseli být nutně nejlepší ve všech soubojích – ale prostě jich jen odlétali víc (viz já…)

Nicméně je to potěšující a je vidět, že nás to baví a do příštích ofiko závodů nenecháme nic náhodě.

Celoroční Kombatliga 2011 - výsledky

Hezké Vánoce a šťastný Nový rok 2012 přejí Rančeři. Hodně zdraví a štěstí a hodně letadel pod stromečkem. Děkujeme za přízeň a doufáme, že se budeme zase vídat, tak jako doposud.

Ale co, když už jsme tady…. tak jsme si nechali od borců s historickým OTéčkem na kraji ujezdit kousek jakž takž rovné oranice a vybalili hadráky – Mára měl Morane a já Eindeckera. Jak Mára trefně zmínil: válka je jedno velké čekání – tak protože jsme měli dost času, tak jsme vytáhli houbolety a zkoušeli „prostor“. Můj let s Bufallem trval asi 20 vteřin, než jsem trefil sloup VVN. ..hmmm na začátek pěkný. Tak jsme toho zatím radši nechali, aby jsme se nedemoralizovali už od začátku a dohodli se, že to dáme rovnou na ostro až začně bitva. Času bylo dost a tak jsme si aspoň prohlédli bojiště, techniku i zázemí – tady bych to nerad popisoval – více napoví fotografie a odkazy na konci tohoto článku.

Bitva začla po 14.00 hodině a byla monumentální, až na to že přes kouř nebylo nic vidět a přes rachot nic slyšet, ale o to mocnější to byl dojem. Když jsem viděl ty bedny pyrotechniky a munice, tak se není čemu divit.

Nutno říct, že před těmito nadšenci smekám, protože tohle je spíš kůň než koníček a vůbec ne nějaké hraní na vojáčky, jak jsem někde zaslechl – vše je do posledního detailu dotažené – od stylově oblečených ošetřovatelek v polním lazaretu, dobových vojenských povelů, až po poslední knoflík na uniformě. O cenách kvérů a střeliva ani nemluvím.  Po bitvě se obě znepřátelené strany samozřejmě sešly u stánků s občerstvením a bylo pikantní vidět, jak Rakouský velitel srká u polní kuchyně boršč z ešusu spolu s příslušníkem Kozácké jízdy a k tomu jim něco vykládá Skotský gardista s kelímkem v ruce.

S Márou jsme se shodli, že to v nás zanechalo velký dojem, a pokud bude příležitost, tak příště pojedeme zase.

SERVUS!

Související články, videa a fotogalerie:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/138151-v-tremosne-se-znovu-valcilo-na-rece-isonzo/

http://pavel70slama.blog.cz/1110/bitva-u-isonza-1915-tremosna-1-10-2011

https://picasaweb.google.com/108721838368180662328/Tremosna2011#slideshow/5659193668376705282

 http://lojzik123.rajce.idnes.cz/Isonzo_2011/#

Chorvatský hasičský sbor nám o dovolené uspořádal zadarmo letecký den. V Mosoru, což je asi 10 km od pobřeží začalo hořet a 3 Canadairy nám předvedly pěkné divadlo. Vodu nabíraly odhadem v pásmu 200 – 500 m od pobřeží. Nejvíc a nejblíž se předváděl borec s číslem 866, který se zřejmě zhlédl v nějaké opalující se roštěnce na pláži. Přikládám nevytříděnou galerii, abyste si mohli udělat obrázek o hasičích v Chorvatsku – podle mě jsou to borci – musejí v tom lítat piloti stíhacích bombarďáků, protože to co předváděli s dvanáctitunovým kolosem a pěti tunama vody, to se nevidí…

poznámka: následující den list Svobodna Dalmacija vydal zprávu, že našli na stromě cca deset km ve vnitrozemí upečeného potápěče, fakt nevim, kde se tam mohl vzít…

foto:

https://picasaweb.google.com/modelranch/Canadair?authkey=Gv1sRgCMuV6dOq4fmQ8wE#